Prase

Dílo vzniklo za mého studia na střední škole. Na tuto povídku jsem hrdá i po letech. Pár osob je ze skutečnného života. Zbytek je výplod mé bujné fantazie, která  poprvé podala takovýto výkon. :)

____________________________________________________________________________________________

„ Dělej, musíme si pospíšit. Máme zpoždění kvůli tomu rannímu výpadku proudu. Škola na to čeká.”hodil prasečí hlavu do vaničky vedle střev se žaludkem. Měli zpoždění. Rychle nastartoval a vyrazil směrem k zemědělské škole.

V učebně číslo 98 se blížila ke konci nudná hodina angličtiny. Studenti už sotva udrželi pozornost, když jim slečna Noxová zadávala domácí úkol. Nesnažila se je nijak utišit. Nemělo to cenu. Studenti si pomalu začínali sklízet učebnice z lavic, i když do zvonění zbývalo ještě pět minut.
„ Tak ještě uděláme cvičení 13.”
„ Ale paní učitelko, to už nestihnem.” Vykřikl kdosi ze zadní řady.
„ Ale stihneme.” Dala CD do přehrávače a stiskla knoflík. Třídou se rozezněl hlas jakéhosi muže, který cosi říkal. 
Nikdo nevnímal. Ale byli alespoň ticho. Až na dvojici ve třetí lavici. Ty dvě vždycky dělaly nepořádek. Věčné špitání, smích a podobně. Neměla je příliš v lásce. Dávala jim jasně najevo, aby daly pokoj. Ale nikdy to nepochopily. Schválně je vyvolávala co nejčastěji, schválně jim dávala nejtěžší cvičení a nic. Ty dvě si stále štěbetaly a nedávali pozor. A nejhorší na tom bylo, že anglicky uměly celkem dobře. To ji štvalo nejvíc. Stále přemýšlela jak je dostat. Ale horší známku než tři jim nikdy dát nemohla.


Zazvonilo. Banda se zvedla a upalovala na oběd. Dneska je čeká odpolední cvičení z chovu zvířat. Budou pitvat trávicí soustavu. Možná u toho bude celá hlava. Třeba se mi podaří ukecat učitelku, abych si mohla vyndat mozek, pomyslela si s úšklebkem Sue.
Na intru si do batohu hodila pitvací plášť a vyrazila opět směrem ke škole. Cestou málem srazila nějakýho trotla. Beztak Samorost, pomyslela si. Otočila se. A byl to on! Nevěděla, kdo to je ani jak se jmenuje, tak mu říkala Samorost. Měli na sebe opravdu ohromné štěstí. A vždycky blbě čuměl. Hodila po něm vražedný pohled a pokračovala dál.
„ Orgány z jatek nám přivezou až ve dvě, měli tam ráno nějaký problém, tak se opozdili.” Třída nesouhlasně začala mručet.
„No já za to nemůžu. Cvičení končí tak jako tak ve čtyři hodiny. Všechno krásně stihneme. Nejdříve si napíšeme úkoly a potom, ty co nemají známku z kostry, si přezkouším.

Odhodila hromadu papírů v kabinetě na stůl. S funěním odložila přehrávač na stolek u okna. Zahleděla se ven. Pak se otráveně podívala na hromadu neopravených testů. Dneska tu bude minimálně do čtyř hodin. Kdyby jim neslíbila, že jim je příští hodinu dá, mohla si v klidu jít po nákupech. Otráveně se usadila a pustila se do první hromady testů.

Sue byla v klidu. Z kostry byla zkoušená už předminule a s úspěchem. Za jedna. Uložila se na lavici a začala podřimovat. Měla hlad, jelikož k obědu byla opět mexická pánev, což bylo snad nejhorší jídlo, co dokázali na intru uvařit. Poslouchala, jak vedle ní škrábe Rita propiskou po papíře.
„ Kim, dojdi prosimtě dolů do chemie pro dva kluky, ať sem přinesou tu vaničku.” Zvedla se. Konečně se bude něco dít. Kdyby jí přitom nekručelo v břiše, byla by spokojenější. 
Když kluci vynesli vaničku nahoru do učebny, lehce do ní nahlédla. Prasečí hlava, střeva, žaludek a předžaludky. Super to bude sranda. A taky smrad, nakrčila nos a odtáhla se.
Pitvání jí nikdy nevadilo. Docela jí to i bavilo. Při minulých pitvách se s holkama docela vyřádily. Měli zrovna dýchací a oběhovou soustavu. Když byly u srdce, byla to sranda. Rozřezaly ho skalpelem, tak aby viděly předsíně a komory. Sue si ho pak vzala a za horní dutou žílu si ho pověsila na ukazováček. Učitelka jen zakroutila hlavou a raději jí nevěnovala pozornost.
Měli rozmotat střeva, zjistit jejich délku a pH zaživatiny. Změřit objem žaludku a pojmenovat části jater. Sue to zaujalo, ale mnohem víc se těšila na prasečí hlavu.


Unaveně si oddychla. Podívala se na dva štosy papírů. Ten menší byly již opravené testy. Ovšem ten, co se tyčil snad až ke stropu, byly neopravené testy. Ale slíbila je studentům. Musí je opravit. I když v nedalekém obchodním domě mají skvělé slevy na oblečení. Doma ji čeká přítel. Užila by si jistě mnohem větší zábavu, než když musí tvrdnout tady. Sáhla po dalším testu a pokračovala v opravování.


Učitelka uchopila pevně do rukou spodní čelist. Jediným škubnutím ji oddělila od zbytku hlavy. Položila hlavu na kraj tácu a věnovala se spodní čelisti. Sue si hlavu zvědavě prohlížela.
Neměla oči. Ty jí na jatkách vyřízli. Z patra čněly malé ostré zoubky. Přemýšlela, jak by se mohla dostat k mozku. Lebka je tvrdá a bez pilky ji nijak nepřeřízne. Otočila hlavu. Uprostřed vedla mícha. Strčila do ní prst. Ven se vyvalili zbytky mozkomíšního moku. Šťourala prstem v hlavě a zkoumala její vnitřek. 
„ Sue, nech tu hlavu.”okřikla ji učitelka. Nedbala na ni a dál zkoumala vnitřek hlavy skrz míchu.
„ Nech toho, vždyť už si ten mozek musela totálně rozmačkat!” smála se Rita a sebrala jí hlavu. Hodila ji do pytle s odpadem a věnovala se dál učitelčinu výkladu o dolní čelisti.

________________________________________________


Dopad byl tvrdý. Mělo co dělat, aby nevykviklo bolestí. Takhle s ním zacházet. Nejprve ho rozmasakrují na jatkách, rozkuchají mu všechny jeho ctěné vnitřnosti, potom mu kdosi rozpatlá mozek po celé lebce a nakonec ho hodí do pytle s vyvrženým obsahem žaludku. Znechuceně si odfrklo. Uvědomilo si, že tohle je jeho poslední šance. Poslední šance než ho duše opustí úplně. Naposledy může ochutnat lidskou krev. Nejdříve si ale musí vybrat vhodnou oběť.
Co nejtišeji se vyplížilo z pytle. Oči mu na jatkách vyřízli, čili nic nevidělo. Zavrtělo čumák a nasálo pach učebny. Senáž. Cítilo senáž. Vydal ose za pachem. Studenti v pytli u topení pod oknem měli uloženou senáž. Nejspíše na nějaký pokus. Zalezlo pod topení a schovalo se za pytlem. Snažilo se otřít si alespoň rypák. Když nevidí, musí se orientovat čichem. Teď musí počkat na tu správnou chvíli a vyrazit ven a najít nějakou chutnou oběť.
Nemuselo čekat dlouho. Jakási dívčina šla na toaletu. Rozhoupalo rypák ze strany na stranu a zbytky svých lícních svalů se dalo do pohybu. Bylo to náročné, ale hýbalo se. To bylo hlavní.
Když se dostalo na chodbu, začichalo okolo sebe. Nedaleko ucítilo zvláštní lidský pach. Vydalo se tím směrem. Dávalo pozor. Napínalo uši a poslouchalo sebemenší šustnutí. Podél zdí chodby se nacházeli skříně nebo truhlíky s květinami. Zalezlo pod první skříň a lezlo dál.
Dívčina, díky níž se dostal ven, se právě vracela do učebny. O patro níže se ozval hluk. Zastavilo se. Kroky lidí se vzdalovaly. To znamená, že jsou pryč. Frklo si. Natáhlo rypák nahoru, aby si ho trochu protáhlo a pokračovalo v cestě. Posunulo se asi půl metru a muselo si oddychnout. Bylo pro něj těžké plazit se pomocí rypáku poslepu. 
Napnulo uši a začichalo. Stále cítilo tu krásnou teplou lidskou vůni. Linula se zpoza rohu. Pracně se doplazilo za roh a znovu začichalo. Mužská vůně. Začínalo ho svrbět patro. Najednou se dveře před ním otevřely. Vyšel dav mladých lidí. Zezadu se začal přibližovat hluk. Rychle zalezlo pod lavičku. Právě se blížili dívky z učebny. Do rypáku ho uhodila ta krásná vůně, co čichalo. Z místnosti před ním vylezl mladý muž. Voněl nádherně. Kdyby mohlo, začalo by slintat. Čichalo tu vůni.
„ Hele Samorost.”zakřenila se Sue. A Pokračovala v debatě s kamarádkou.
Naštvaně frkalo. Ta banda holek mu vyplašila dnešní likér. Teď bude muset najít novou oběť. Nebylo si jisto, jestli na to má dostatek sil. Počkalo až úplně ulkne dusot nohou na schodech. 
Bez zraku se mu mnohonásobně zlepšil sluch a čich. Když dusot na chodbě úplně utichl, nastražilo uši. Zaslechlo škrábání propisky po papíře. Stále tu ještě někdo v blízkosti je. Potěšeně si chrochtlo a vyrazilo znovu na cestu.
U jedněch dveří ucítilo teplý ženský pach. To bude ono. Tuhle oběť si nenechá utéct. Zalezlo pod truhlík a čekalo na vhodnou příležitost jak se dostat dovnitř.


Měla už ale opravdu akutní potřebu jít na toaletu. Spočítala body. Pravděpodobně se někde přepočítala, ale což. Napsala na konec testu 3+ a vyběhla na WC. Ani za sebou nezavírala dveře od kabinetu. Proč taky, když je tu sama. Odběhla a za dvě minutky byla zpátky.


Mělo to jen tak tak. Sotva zalezlo pod skříňku u dveří, vrátila se zpět a zavřela dveře. Snažilo se oddychovat co nejtišeji. To by tak scházelo, aby mu utekla i tahle oběť. Už mělo velkou žízeň. Tentokrát by úprk nedopustilo.
Počkalo si, až se žena pohodlně usadí. Když bylo v místnosti s ní, zdálo se mu škrabání propisky jako velice hlučný zvuk.
Pokusilo se pohnout. Jakmile se hnulo jeho zoubky začaly cvakat o parkety. To není dobré, pomyslelo si. Začichalo. Od ženy se linula krásná teplá vůně. Nemělo moc sil. Za celý den už bylo značně vyčerpané. Ale ta chuť, ta žízeň, ty mu dodávali síly. 
Vyplížilo se ze své skrýše. Žena ho zaregistrovala. Zaječela a vyskočila na nohy. Vypadala, že ji nohy dlouho neudrží a brzy omdlí. To ho potěšilo. Měl by snadnější práci. Ona ovšem vyšplhala na stůl. Shodila všechno ze stolu a klekla si na něj. Tužky se rozkutálely po zemi. Začalo mu to podkluzovat. Cítilo, jak se mu krátí síly, ale snažil ose dál.
Stálo přesně pod jejím obličejem. Na hlavu mu ukápla slizká nudle. Znechuceně si odfrklo. Znepokojovalo ho, že je nad ním. Kdyby měla ještě dostatek rozumu, mohla ho něčím praštit. Něco po něm hodit. To ji, ale ani v nejmenším nenapadlo. Jen vyděšeně klečela na kraji stolu a shlížela dolů na prasečí hlavu bez očí a dolní čelisti. Křičela z plných plic, ale nebyl nikdo, kdo by ji slyšel. Škola již byla prázdná kromě ní. A Prasečí hlavy.
Její jekot ho podráždil. Mělo teďko tak jemný sluch. Výhružně začalo chrochtat. Bez jazyku a dolní čelisti to znělo spíše jako pčíkání novorozeněte.
Žízeň ho hnala kupředu. Nahromadilo spadané papíry a sešity na hromádku. Vyšplhalo na ni. Stále bylo ještě moc nízko. Ale už bylo o kus blíže. Bylo blíže k ní. Samou radostí kvikalo. Přisunulo si k hromadě z papírů židli. Když vylezlo na židli, dotýkalo se jejích prstů zarytých do kraje stolu.
Nebyla schopná se pustit. Utéct. Nic. Jen klečela na stole. Oči měla vyvalené. Hlas už jí začínal zadrhávat. Rozhlédla se očima po stole. Vpravo od ní leželo těžítko. Kdyby ho hodila po praseti, jistě by mu rozbila lebku. Nebyla schopná se hnout z místa.
Chtíč po krvi ho stále hnal dál. Ani samo nevědělo pořádně jak, ale nějak se ocitlo na stole vedle ní. Začalo ji mrtvolně studeným rypák přejíždět po ruce. Cítilo, jak jí na rukou tuhnou svaly. 
Nadzvedlo horní pysk a lehce jí ukázalo malé ostré zoubky. Byly značně zkažené. Při pohledu na ně omdlela. Praštila ho padající hlavou přes rypák. Poděšeně uskočilo. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatovalo. Pak ale samou radostí málem zapomnělo, proč tu vůbec je.
Obratně se přiblížilo k její krční tepně. Cítilo po patře teplo jejího těla. Cítilo, jak jí pod kůží proudí krev. Jeho žízeň se stále zvyšovala. 
Nahmatalo ostrými špičáky tepnu. Trochu zatlačilo a špičáky ladně zajely pod kůži přímo do tepny. Po patře se mu rozlila krásně teplá krev. Ten pocit ho málem přivedl k orgasmu. Uchrochtlo se samo svému nápadu, že by prase mělo orgasmus.
Nechalo si na patro proudit krev tak dlouho než, začalo pomalu ztrácet vědomí. Opouštěl ho zbytek jeho duše. V klidu a míru se s ní loučilo. Bylo spokojené a nešlo na druhý břeh života žíznivé. Kdyby mohlo, usmívalo by se.