Já se flákám, panička maká...

Konečně se mi podařilo paničku odehnat od počítače. Nedělá teď nic jiného, než to svoje učení a mě zanedbává. No dobrá, to jsem trochu přehnal. Posledních pár dní s ní nebyla moc řeč. Prý má moc práce do školy. Od zítra by to mělo být opět lepší. Tak uvidíme.

Každopádně pokračujeme v nacvičování spousty věcí. Občas is říkám, jestli se nezbláznila. Jak si to mám všechno pamatovat? Kupodivu se mi to do hlavičky vejde. Kdo by si nepamatoval za tolik pamlsků. :) Navíc jsem takový machr, že se něčemu novému dokážu naučit už za dva dny! Panička běduje, že jí brzy dojdou nápady. Já bych to tak černě neviděl. 

Naučil jsem se úplně skvělou věc. Chytat hračku rovnou do tlamy. To je paráda! Vydržel bych to dělat hodiny, dny i týdny, kdyby na to přišlo. Nejdřív ale musím paničku naučit házet. Je to naprd, když jednou letí moje oblíbená kravá vysoko, pak nízko, pak zase nízko, opět vysoko a nakonec se tedy panička trefí. Ale já už jí to házení naučím, toho se nebojím.

Pro změnu nám dneska sněží. Paráda! Miluju lítání ve sněhu. Akorát mi zapadaly všechny klacíky, tak nemám co nosit z lesa domů. Žádná tragédie, můj bystrý čenich vyčmuchá všechny správné klacíky pod sněhem. Pokaždé se najde nějaký suprácký, který se pokouším propašovat. Stále však marně. Panička je zlá.

No, nemám toho moc na povídání. Panička mi zaměstná hlavu, pak si hrajeme, spím a ona se učí. Takhle to jde každý den. Občas to ale nevyhmátne a vypadá to u nás takto:

Tak dlouho jsem jí nosil svojí krávu, až jsem jí ke hře přemluvil. Nesmím zapomenout na své psí oči, které jsou dokonalým přesvědčovacím prostředkem. Vyjma paniččina jídla si dokážu vykoukat vše. :)

Rozhodl jsem se paničce věnovat trochu prostoru na stránkách, tudíž v menu přibila jedna položka. Když se nudí (nechápu, kdy se se mnou může nudit), tak vymýšlí jakési psaní. Povídala, že jsem její velkou inspirací a takové příběhy by člověk sám od sebe nevymyslel. Ovšem musí o mě psát jen v dobrém, jinak jí ukradnu pantofle a rozkoušu je na mikromolekuly.