20. 3. 2013

Napadl nám sníh! To je paráda. Bláznit ve sněhu je strašná prča. Panička to doplňuje občasným hozením koule, kterou mohu chytat za letu. Ne že by mi to šlo. Chce to cvik. Určitě přijdu jak na to. Jenže panička hází většinou při zemi a do vejšky jen vyjímečně. U země je to celkem nuda. Povídala něco o mém zdraví a skákání. Prý to pořádně rozjedeme nejdříve za rok. Nu dobrá, budu trpělivý a počkám si.

I tak je vycházkování super zábava. Akorát trochu náročná. Sníh mám po břicho tak musím hopkat jako králíček (tvrdí panička).

Každý den něco cvičíme. Ohromně mě to baví. Předvádím paničce tolik možností, že občas nestíhá vystihnout tu správnou. Nakonec se ale dobereme ke kýženému výsledku. A pozor! Lehčí věci zvládám do dvou dnů. Sice samochvála smrdí, ale já se prostě pochválit musím. I panička říká, že je na mě pyšná. :)

Samozřejmě nezapomínám zlobit. Teda já si jen hraju, panička to nazývá zlobením. Kousání do stolu a kredení věcí z poliček je super hra, kterou jsem si vymyslel sám. Horší je, že na své hry mám čím dál tím méně času. S paničkou hrajeme spousty zajímavých her, ve kterých si vydělávám pamlsky. Také trávíme den ode dne více času venku. Nakonec toho mám plné kecky a místo mých her jdu raději spát.

Panička se ze mě stanží udělat fotomodela. Mě se to ani trochu nelíbí. Velké oko foťáku na mě vždycky tak divně a nevrle kouká. Tuhle jsem se ho pokusil zneškodnit. Potají jsem ho ukradl z poličky. Marná snaha, je v obalu a přežil. Dneska se za něj opět panička schovávala.

V posledních dnech mám problém rozeznat, kdy se paničce něco nelíbí a kdy jí dělám radost. Přes její rýmu, kašel a občasné chraptění nedokážu pořádně rozeznat tón hlasu. Tak se pořád tvářím, jako že vše dělám správně a mám neustálou radost. :)